Běžel jsem za obzor,
stráň plná světel,
pomalej volnej pát,
zavátým světem.
Volal jsem o pomoc,
zima se leskla,
lavina myšlenek,
ozvěna ze skal.
Ližaři u cíle,
s naveným zrakem,
objaly horizont
s letícím ptákem.
Pusto až na pár děr,
po těžkých potách,
někdo tu ztratil směr,
napsal to v notách.
Kouří se z chalupy,
a v bílém tichu,
samota rozkvetla,
má divnou příchuť,
uctivý k temnu hor a k jejich délce.
Běžel jsem za obzor,
k znamení střelce.
