Jsem jak básník v zahradách
Procházím se vědomím
Mám význam průměrných
A snů v zapomnění
Jsem jak básník v zahradách Procházím se vědomím
Jsem jak den, co upadá V zapomnění
Ve všech básních jsem jen tvůj Ke mně
oči upíráš Zaběhlá do říše snů Teď usínáš
Jsem jak blbnej holandian Prochbírám se tušením
Kde jsem nevím, jen se ptám Kam se vítr otočí?
Neodmítej, já tě znám Zapomínáš
Zase lítám před sebou, utíkám Mám,
co jindy nevnímám
Žít,
to na mě utočí Dál a dál a dál
Zase víc a víc jsem sám
Nevím, co mám, co význam mám
Kdy mne začíná den, kdy už končí flám
Nejvíc se ptám, kde teď křídla mám
Proč ten volnej pád, proč ze mna nevstávám
Nevím, co mám, divnou příchuť mám
Tenhle výlet si ***
Já sám
S
očí do očí se ptám Před zemcátlem svědomý
Kde je tma a kam se smí?
Kde se můj stín objeví?
Tam se na cestu pouhou Tam se lidi jen kam dou
Světlo na konci hle*** Tunel končí, lítám
Rozum na cestě ztrátím Další den zpátky
zazracím Chtěl jsem křídla jenom mít
Zase lítám a oči otvírám Mám,
co jindy nevnímám
Žít,
to na mě útočí Dál a dál a dál Zase víc a víc jsem sám