Jak falež z povědi,
jak skvrny na obrázku,
jak vrepi do mědi,
jak loutky na provázku,
tak si tu dneska žijem
a tak si dožijeme.
Pěšíc se sami sebe,
že jinak nemůžeme.
Je mlha nad domy,
je hlupák, kdo se chlubí,
jsou blázni u vesel,
je bída v podpalubí,
a místo zlatých mincí
i drobné v kapse schází.
Věříme na zázrak,
jenže ten nepřichází.
Ve frašce o hrané,
kde dávno došla slova,
se dostí vazala
s odvahou oblomova.
Hledíme k loditém,
jenž klesá do peřejí.
A my tak ze zvyku
mluvíme o naději.
Pěšíc se sami sebe,
že jinak nemůžeme.
03:22
03:22
01:54
04:27
