Já jsem barbíra, co se barbíra blond, jsem samej plastik a připravená na stryk, tak mý vlasy češ, sleč mi jestli chceš, vždyť v mým umělém světě každá holka chce tě.
Jsem žínka lesní, jsem dívka noblesní, co od ní muži sní a pak když to dozní, nevědí co sní, koukám na tebe z dálky, z nějakýho bálky, nějakýho z řasáků, co je jejich náku, stojí pěkný pálky.
Chceš do toho se mnou, protože tam někde je v duši, že vůbec netušíš, že mi to tak sluší, díky netušíš.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.
A tak dál můžeš o mě znít, manželství si rozbít, pak se dát.