Znám já po břeží moří,
kde příboj se ztrácí v hlubinách.
Pláním,
kde ohně hoří,
že hná kouzelník Merlin jako v snách.
Tenhle kouzem mě odolá, větry je byčován,
přívaly dešťů i vlnovytím.
Útočí marně příbojem Atlantský ocean,
jen slanou příchu cítím.
Skrýváš
tajemství dávná, země z útesy, kde končí svět.
V hradbách
Artúš se vzdává, paní jezerní,
pro meč a květ.
Jantar mu svítí ve vlasech
a smaragd v pohledu s úsměvem krále usedá.
Na zlatý trůn,
kolikrát tám se, zda ještě to dovedu,
uvěřit kouzelným snům.
Jirská zem věčného mládí,
ostří jak břitva po svátný meč.
Stále
boje se svádí, opohoří nízká jako kleč.
Jen Kelské kříže stojí dál, jak tichá znamení,
že každý poutník, co tudy šel,
přisedl k rytířům ke stolu s kamení,
na mládí připíci směl.
Znám já po břeží moří,
kde příboj se ztrácí v hlubinách.