Šest listů z kroniky babylonských časů
řeklo mi o světě
víc než jsem si přál.
V obraze Gerniky i v kráse Mund Parnassu
našel jsem vše i co jsem nehledal.
Do rána někdo vypil zbytky mého čaje,
přitom to byla chvíle,
co jsem tvrdě spal.
Na ráním horizontu bílý prapor vlaje,
proč nikdo neřekl mi,
já tě varoval.
Na fotce nad krbem jsem muž, který se směje?
Je to tak dávno,
že to ani nejsem já?
Často jsou šediny.
Doriana,
kde je?
Na život to je blůz,
který neplučká.
Každou noc kránu,
když se s tébel chytám,
slyším, jak pod oknymi zastavuje vůz.
Nečekám nikoho a nechystám se nikam,
jenom bych ještě rád dopsal.
Tohle blůz.
02:28
02:21
01:13
02:57
