Úplně šedivej panáček.
Na druhém konci světa
jednou se tiše rozčílil.
Proč nás mi dětí má zvadlá dospělost
úkrutný právo vedl?
Zasměšný těžký peníze
nakoupil z plastiků měchy.
Ty měchy dostánul héliem.
Smraven si v žaludku bolavin
provázek všedních dnů přesek,
když ty pětle ke křeslou přichyt.
Vyletěl drz do nebe.
Nejmenší na celém světě.
Ani si nevzal svačinu.
Chtěl s diviznou v hrsti a s blátem
na botách k sousedům na kafe letět.
Kyslů, když se naplní.
Smeraně naštěstí krátcí.
Na chvilku malé nezastaví.
Dneska z nás ještě nebudou starci.
Piano,
špejle a květináč.
Kuchyní telefon zvoní.
Lidi mám nejspíš hodně rád.
Některý kluci jsou někde s holkama,
láskama kropí šperát.
A mě právě Kanagom voní.
Banany
mý tělo nezvednou.
Asi bych ve vejšce bračel.
Chvíli se muckám stonama.
Pro mě víc ale znamená,
že by můj aeroplán lečel.
V éru jsou sny pevně slepený.
Občas je pod plotem sbírám.
Klidně si vykopu bezinku.
Na přes rok vyroste znovu.
Kouzlo je ve správném koření.
Bez něj je život jen šmýra.