Láska se nechápe štěpením atomů,
po cestný u domu už raději nestaví.
A tomu, který je rád, že se zastaví,
hlasitě bubnují a člape do kroku.
Nikdo už neví, co je symbolem pokroku,
i hloupá odpověď probudí dvě otázky.
Ty malé oblásky malované,
ukryté,
není to složité,
zase jsme u lásky.
Milující,
to chceme být.
Nic nemající,
to ještě neumíme.
Být, to bychom taky měli.
Mezi tím, mezi tím, barevné balóny uletěly.
Nemusím znát,
co lítá v dálce ve smíru,
když život ve smíru naladí tne svedu.
A proč se trápí ti,
co v kapse mají díru,
a mně šijá sají nad prázdnou krabicí?
Faraon, král, prezident, všichni to věděli,
možná se styděli napsat na kus papiru.
Ani lesk safíru,
ani vlastní letadlo,
já chci všeho pod míru,
snad kromě lásky.
Milující,
to chceme být.
Nic nemající,
to ještě neumíme.
Být,
to bychom taky měli.
Milující,
to chceme být.
Nic nemající,
to ještě neumíme.
Pokorní být,
to bychom taky chtěli.
Aby nám barevné balony nehulátly.