V mý duši je prázdno a emoce váznou den co denHledáme a šrámy, na těle mám šrámyChtěli jsme zkoušet to, zkoušet to, nejde to, koušet toOd chvíli co se známe, tak jsme jako kámen, rok co rokNa duši plástve, však není v nás smetMůžeme zkoušet to, zkoušet to, nejde to, vzdějme toJestliže jsem se pro tebe nenarodil, nemá to cenu hrodit vícJsme v komboblasti jiný a je beznadějnýČekat, že víc si můžem vzítJestliže to všechno je jen moje vina, nemá už cenu chtít to zpětBozí se mi svět, ale nejde to týden, co týden do marnosti jen měta vejletAsi, asi, asi budu radši sámAsi, asi, asi jsem asociálAsi, asi, asi budu radši sámAsi, asi, asi jsem asociálJsem křehký jak slída, svý emoce hlídám den co denPod falešný úsměv dál schovávám svůj hněvSnažím se zkoulet to, zkoulet to, nejde toho, ustne tohoDál jde mi házet do talonu frázeJsem kdo jsem, by mohl bych se změnit, však chcete hlasenitUž to nenavlíkneme tím, že se svlíkneme, nejde toJestliže jsem se pro tebe nenarodil, nemá to cenu hrodit vícJsme v kombu stejný a je bezradějný, čekat, že je víc, si můžem vzítJestliže to všechno je jen moje vina, nemá už cenu chtít to zpětBozí se mi svět, ale nejde to týden, co týden do marnosti jen měta vejletAsi, asiAsi, asi, budu radši sámAsi, asi, asi jsem asociálAsi, asi, asi, budu radši sámAsi, asi, asi, jsem asociálA sebech si přálAť vy lidní se sálAť se mi konáJá jsem asociálA asi bych si přálAť vy lidni se sál, já budu radši sámA asi bych si přálAť vy lidni se sál, já budu radši sámA asi bych si přálAť vy lidni se sál, já jsem asociál