V táborách zvolna zhasíná, osada už jde spát,gitara tišem doznívá, do duše padá chlad,stařičky šely u šlíně, ruku po láhvy vstává,pistole chová na klíně, brouká si v temnotách.Když jsem byl mlád, bývalá skalona,nejhezčí osadou, kterou jsem znál,jak často krát Jiřila Haskalona,divolkou náladou, jenž Bůh nám přál,však slávě pistolík už zvolna dozvání,ale se mne učí to blčí volání,já půjdu spát, však vlajka a skalony,musí nád mým hrobem na věky vlád.Vyschly už láhve na stole, pohasil on jůžák,šerif své staré pistole, pověsil na stožák,na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí,a jeho hlava šedivá, vzpomíná na mládí.Když jsem byl mlád, bývalá skalona,nejhezčí osadu, kterou jsem znál,jak často krát Jiřila Haskalona,divokou náladou jemž Bůh nám přál,však slávě pistolík už zvolna dozvání,ale se neučí to blčí volání, já půjdu spát.Však vlajka a skalony, musí nád mým hrobemna věky blát.