Co rozbijí hráze, co hladí hrany mých mladých let,
Čas žene mne, žene mne po horské dráze,
možná že tam a možná už spět.
Čas je jak písek, co překrije města,
a jejich krásu promění v poušť,
Často je pán,
co chválí i trestá,
často je od věku všemocná zbráň.
Čas je jak ptáci,
co přiletí zpátky, každý rok začátkem slunovratu,
často je šperk, tak drahý, tak zácný, co pro tebe koupil sem na armatu.
Čas je jak sníh,
co zaslepí cestu, tu co vedla aleji, pra starý chlib,
často je zloděj, co unikne trestu, a příště zas vezme si, co bude chtít.
04:55
03:47
01:54
04:27
