I don't need itI don't need itI don't need itHold upO, který by mě vidět dolů, ale nečekali, že si jednou zvedním zpátky na nohyNa nohyI když tu nebudu za padesát let, tak mi věřím, že mi chudba nedá parohyParohyNemůžeš zastavit něco, co žije za stínem, na to nejsou žádný zákonyZákonyOdtokřil jsem třínáct komnat ve svým životě, na mě už nečekají závoryZávoryNezapomínám na to, odkud jsem a nikdy nezapomenu na svoje kořenyNikdyRoky budujeme jméno, abysme měli betonový základní kamenyKamenyA dokud jsem nepotkal svoji ženu, tak můj život byl roší v peklu jak bateryBateryOni budou s tebou bojovat do doby, dokud s tebe neodpadnou všechny zábranyZábranyMožná pochopili všechno, ale neviděli v životě to, co já zažil na životNa životPřesto tě násmrt budou soudit, jako kdyby drželi v ruce to rovokladivoKdyž jsme bojovali za to, co dávalo smysl, dneska bojujeme jenom za životNikdo dole, někdo nahoře, ale pozor nej, aby ti nedošlo žádný palivoMožná, že jsem dneska jinde, ale věř mi, že můj život vždycky nebyl jenom vírKronikou, hudba, pro mě pocit, co v mým srdci hoří, žárem něco jako sírNěkdy slunce vyjde nad hlavou a někdy na vše prostě u nás chybí jenom sílAle nikdy nedostanou toho, komu v duši pořád ještě zbývá nějaká vírPovstavit se čelem zrcadlu, odmítnout propaku, romzradu jako zábavu, to nedokáže každej pro mě pravidloCo neberu, jak záhadu v západu, ztrácím náladu, se dívat na to, co beru, jak v normáluA proto nechci patřit mezi vás a nikdy nebudu, mám svý lidi, za který *** ruku do hloně, srdce pod kudluA my, že je to pro mě prostě víc, než tuhla zlata na půdu, na hlavě korunuI chtěli by mě vidět dole, nečekali, že se jednou zvednu zpátky na dlejI když tu nebudu za padesát let, nevím, vyhře mi hudba nedá paroliAle můžeš zastavit něco, co žije za stínem, na to nejsou žádný zákonyOd toho, že jsem třináctkou v nadlesným životě, na mě už nečekají závoryI don't need it, I don't need it, I don't need it, I don't need it