A kma opustíš, nic se nezmení,
noc se rozpustí všáky od kávy
a mě ostane,
klamat líčidlo,
oči opuchlé,
stvíhnout rolet,
potom spláchnout z úz bosky posledné.
Chod si nadlho,
vo mně zostaneš,
keď má opustíš,
keď má opustíš,
keď má opustíš.
Daj mi ten klam,
daj mi ilúziu,
že sam možno vrátíš,
choď zvím, že ně.
V tvojích dotykoch cítím odávna,
nestálo za jeseň,
ktorou nepoznám.
Nevrát odchádzám, nevrát vůbec nič,
nech sa sobudím, pryamo do ticha.
Tak má opustí,
tak má opustí,
tak má opustí,
ty má opustíš.
Já to dobře věm,
věš jak zo smutní je zaspít telefon,
potom náhodou,
když sa střetneme,
čas už zostane.
Moje oči sním,
pověš,
dobrý deň,
a já dobrý deň,
možno o mesiac,
možno o týždeň, až má opustíš, až má opustíš,
až má opustíš.
Však ještě dnes,
ještě dnes máš prýst, slubil jsi, že prídeš,
tak rozsvětím.
V oči jak nezva***, zťahováve vtáky,
usadím tě za stvol, bělý obruz ***.
Vla se nezva***,
já ustajný tón, iba vystřihněm.
Či to ještě chceš?
Chceš má opustit?
Chceš má opustit?
Chceš má opustit?
Znáť má opustíš, ale dovtedy.
Je tu dnešná noc,
je tu istota,
lampu zasím, lásku mě prosím.
Je mi dobré tak,
co věc můžem cít.
Stačí mi tvoj dých,
stačí mi tvoj těb,
len keď pri mně spíš, je to prekrásné.
Dnes tu zostáváš,
dnes tu zostáváš,
dnes tu zostáváš.