Dekl mi režisér,
že jsem pro něj vzduch,
zpívám prý být, on má absolutní sluch.
A ty máš, holka, absolutní hluch.
A tak teď zpívám tobě,
v kom jsem dobrodruh,
kolem tvé řidle dále vyšlapal jsem kruh.
Ty neslyšíš, máš absolutní hluch.
Sluch i hluch může být extrémní,
jsou písně velké, písně přízemní.
Kdybych někde našel zlatý střed,
ve bezváhání k tomu jen bych chcíl set.
A tak ti tady zpívám,
jen tak na zdařbu,
kdybych náhodou se zmohl na výbu.
Stejně neslyšíš, máš absolutní hluch.
Má to svůj výhodu mít absolutní hluch.
Ráno spíš bez ohledu na dopravní ruch.
Rád bych tě svým zpěvem probouzel,
to by však hraničilo s něčím odkouzel.
Nakonec mě možná zaslchne,
až poznáš, že nic víc tu nenajde.
Až uteče i tvůj poslední druh,
bez problémů vrátí se ti sluh.
A já si počkám v tom sem dobrodruh,
že žiju tvůj absolutní hluch.
A bez problémů vrátí se ti sluh.