Jediný když kouknu sok na ven,
mám tyhle divné stavy.
A
ani strávy.
Život je temný blůz
a přesto mě dost baví.
V čekání na funus,
mrtvej se nedostaví.
V krvítku černý pták,
jako by kloval mozek z mojí hlavy.
Z narohe v autobus
a před ním stojí davy.
Nejsou už Vánoce
a žádný slevy.
A padá černý nešť,
si další blbý zprávy.
A nohy těžknou,
tak se jen vleču.
Před sebou stejně.
Neuteču.
Autobus pořád ještě čeká,
dav pomalu teče,
jak černá kaldá lídá řeka.
Tohleto divný blůz
nemůžu dostat z hlavy.
Dole bude to ještě kus.
Ještě chci užít trochu slávy.
Pak chvítu nějakej autobus,
nebo se ztratím mezi davy.
A počkám,
až řekneš pojď.
Až řekneš pojď.
Až řekneš pojď.