Telefon ve čtyři ráno,
z mího nerázem je ano zas.
Jsem loutkou tvou.
Chodíš sem jak do tu sexu,
pro slovklár a trochu sexu, když
jinde zavřou.
Víš, že tu sem
máš li zlej den,
když líp je ti,
pryč odletíš.
Chtěl bych ti říct,
že mám už dost,
že krom srdce touhy mám i zlost.
Strop je pryč,
než myslíš.
Vím, že nezvládám říct ti ne,
však věř mi, že ten den nastane,
když to včas nezměníš.
Když mě pryč,
nepustíš.
Za nocí říkáš mi lásko,
přesto vim,
že jsem tu záskok jen,
než přijde den.
Víš, že máš mě pevně v hrsti,
že ti zas všechno odpustím, až
vrátíš se sem.
Já však chci víc, než jenom být tvou náplastí,
co léčí splín.
Chtěl bych ti říct,
že mám už dost,
že krom srdce touhy mám i zlost.
Strop je pryč,
než myslíš.
Vím,
že nezvládám říct ti ne,
však věř mi,
že ten den nastane,
když to včas nezměníš.
Pouhoujem náhražkou,
nehodlám být.
Chtěl bych ti říct,
že mám už dost,
že krom srdce touhy mám i zlost.
Strop je pryč,
než myslíš.
Vím,
že nezvládám říct ti ne,
však věř mi,
že ten den nastane,
když to včas nezměníš.
Když mě blíž nepustíš.
Když mě blíž nepustíš.